Čediče jsou vulkanické horniny vznikající při sopečné činnosti vyléváním žhavé lávy na zemský povrch, kde utuhnou. Barva je obvykle šedá až černá. Často tvoří tzv. čedičové kupy, které kvůli své velikosti pomalu chladnou. Během smršťování chladnoucí hmoty tak vznikají trhliny a tzv. sloupcovitá odlučnost. Jednotlivé sloupce čediče jsou po bocích odděleny hladkými plochami. Čedičová hmota běžně obsahuje malé krystalky různých minerálů např. živců, pyroxenů, magnetitu i zelených olivínů.

Čediče se těží také na Chebsku – v Libé pro účely stavby silnic a železnic a ve Slapanech pro výrobu taveného čediče. Drcený čedič se taví při teplotě cca 1250 °C a lije se do forem. Po utuhnutí vznikne opět jemnozrnný čedič v podobě dlaždic a potrubí s vysokou pevností a otěruvzdorností. Příkladem je černá dlažba před výstavním pavilonem.

Různé typy čedičů tvoří také Goethem proslavenou Komorní hůrku u Františkových Lázní, která je se svým stářím asi 250 000 let jednou z nejmladších sopek v Česku. Krásné uspořádání čedičových sloupů představují tzv. čedičové varhany u Rotavy v Krušných horách.

Fylity patří do skupiny přeměněných (metamorfovaných) hornin. Jako fylity se označují krystalické břidlice tvořené převážně jemným křemenem, živcem a sericitem (jemnozrnná slída). Dále mohou obsahovat chlorit (šedozelený), magnetit, grafit, pyrit, amfibol atd.

Fylity vznikají usazováním jemných částic hornin, které jsou přinášeny vodou do sedimentační pánve (většinou moře). Prachové a jílové sedimenty se na sebe ukládají v tenkých vrstvách a vlastní vahou se odvodňují. Vlivem váhy nadloží, horotvorných procesů (vrásnění) a tepla dochází k přeměně „měkkých“ jílových minerálů v jílovém sedimentu na sericit (jemnozrnná slída). Ten spolu s křemenem a živcem tvoří tvrdou krystalickou břidlici s velmi jemnou strukturou – fylit. Fylity bývají velmi často zvrásněny. V prasklinách vrásek se často nachází výplň z bílého křemene. Obvyklé šedé až černé zbarvení je způsobeno obsahem jemnozrnného grafitu.

Zvrásněné fylity můžeme nalézt pod chebskou falcí. Dobře štípatelné fylitické břidlice byly v minulosti těženy v okolí Lubů a Kraslic jako materiál pro výrobu střešních krytin.

Hadec patří do skupiny hlubinných hornin metamorfovaných (přeměněných) serpentinizací, tedy za účasti vody a teploty.

Název serpentinit (počeštěně hadec) pochází z latinského serpens - neboli had. Jeho šedozelená barva s různě barevnými skvrnami a žilkami minerálů totiž připomíná hadí kůži. Skládá se ze serpentinu (přeměněného olivínovce), pozorovat lze také zbytky olivínů, pyroxenů a případně granátů (pyropů). V některých serpentinitech je obsažen chromit (chromová ruda), magnetit (ruda železa), vlákna azbestu a žíly magnezitu.

V blízkém Slavkovském lese nalezneme tzv. Mariánskolázeňský komplex, budovaný hlubinnými bazickými až ultrabazickými horninami. Ultrabazická magmata utuhla v hloubce ve formě olivínovců (peridotitů). Díky zlomovým poruchám zasahujících v této oblasti hluboko do zemské kůry vystoupala na povrch a přeměnila se na hadce. Ty můžeme spatřit ve formě skalek mezi Mnichovem - Prameny a Novou Vsí u Bečova. Hadce v této oblasti uvolňují velké množství hořčíku (Mg-Magnesium), přecházející do okolních půd a vod, což má výrazný vliv na složení minerálních vod, např. zde stáčené Magnesie. Na zmíněných skalkách lze pozorovat neobvyklá rostlinná společenství charakteristická pouze pro hadcové horniny – např. Dominova skalka, či Křížky.

V 19. století byl hadec v této oblasti těžen a zpracováván na dekorační předměty a obruby pramenů v Mariánských Lázních.

Žuly jsou hlubinné vyvřeliny, vzniklé utuhnutím žhavého magmatu pronikajícího z hlubších částí zemské kůry směrem k povrchu. Magma obvykle skončilo několik kilometrů pod tehdejším povrchem a to díky svému ochladnutí, které probíhalo velmi pomalu. Jednotlivé minerály se tak díky jejich rozdílné teplotě tání měly čas vylučovat a postupně krystalovat. Proto dnes můžeme v obyčejné žule pouhým okem pozorovat šedá zrna křemene, bílá až růžová zrna živců, lesknoucí se šupinky světlé i tmavé slídy a drobná tmavá zrnka amfibolů, pyroxenů, turmalínu, rudních minerálů atd.

V některých žulách došlo za specifických podmínek ke vzniku nezvykle velkých krystalů živců tzv. vyrostlic např. růžové krystaly živce v tzv. Liberecké žule. V našem okolí (Sokolov – Loket – Karlovy Vary) se dokonce vyskytují vyrostlice zrcadlově srostlých krystalů živce ortoklasu, tzv. karlovarská dvojčata.

Oblasti (masívy) tvořené žulou se nazývají plutony. Například severozápadní okraj Chebské pánve tvoří v linii Libá, Hazlov, Plesná nad reliéf vystupující Smrčinský pluton zabíhající i pod rezervaci Soos. V minulosti, naposledy v lomu Lipná u Hazlova, zde probíhala těžba žuly v blocích pro kamenickou výrobu.

Rozkladem živců v žulách vzniká minerál kaolinit. Rozvětralé žuly s kaolinitem jsou těženy jako surový kaolín zvláště v oblasti Karlových Varů, kde se z něho úpravami získává tzv. plavený kaolín, jenž je nejdůležitější složkou bílého karlovarského porcelánu.