Křemen, jeden z hlavních minerálů zemské kůry se zastoupením cca 12%, je nekorunovaným králem mezi minerály.

Vzniká krystalizací v rozmezí od nejvyšších teplot sopečného magmatu (zrnka v horninách), středních teplot (křemenné žíly), až k obyčejným teplotám dnešního povrchu (prokřemenělé stromy s krystalky křemene, schránky živočichů).

V přírodě je velmi stabilní, jelikož nepodléhá přeměnám na jiné minerály vlivem chemických procesů zvětrávání, tepla, ani tlaku. Za jeho hojným výskytem stojí fyzikální zvětrávání projevující se rozpadem na menší kusy a omílání.

Často je viditelnou základní složkou hornin vyvřelých (např. žul), metamorfovaných (přeměněných teplem a tlakem), i sedimentárních (písky, štěrky, pískovce). Zastoupen je také v organogenních sedimentech např. ve formě odumřelých živočichů, kteří si vytvořili svoje schránky z křemene např. jehlice hub v opukách, či schránky rozsivek v křemelině. Často také ve formě žilek a žil vyplňuje rozevřené trhliny zemské kůry.

Podoby výskytu křemene jsou různé, např. nádherné krystalické varianty, jakými jsou čirý křišťál, fialový ametyst, žlutý citrín, zelený prasem, hnědá záhněda, či černý morión. Jejich barevnost je způsobována jak radioaktivním ozářením, tak přimísením dalšího prvku do strukturní mřížky křemene. Známé jsou také nekrystalizující varianty, jako růžový růženín, zelený a hnědý aventurín, nebo šedomodrý chalcedon. Zvláštní formou křemene je kočičí, sokolí a tygří oko, kdy jsou v křemenu obarveném oxidy železa zarostlá vlákna amfibolitu (krokydolitu). Některé barevné varianty patří do skupiny drahých kamenů (dříve polodrahokamů) a jsou často využívány ve šperkařství.

Nalézt můžeme také araukarity – kmeny stromů uložené v sedimentárních horninách prostoupené gely kyseliny křemičité, které se přeměnily v pevný křemen. Dutinky takto „zkamenělých“ (silicifikovaných) kmenů mohou obsahovat krystaly křišťálu, záhnědy i chalcedonu.

„Obyčejné“ křemeny bílých a šedých barev jsou po semletí, či roztavení upotřebitelné v mnoha průmyslových odvětvích, nejvíce při výrobě skla, porcelánu, keramiky, skelných vláken, plniv barev a nátěrů, vodního skla atd. Ve stavebnictví jsou jako součást betonů a malt používány části křemene - od zrnek po valouny.

V blízkosti obce Hazlov se nachází tzv. Goethova skalka vybudována čistým žilným křemenem, který zde byl pro potřeby místní porcelánky v minulosti těžen. Další lomy se nacházejí v okolí Tatrovic u Chodova, kde do roku 1955 probíhala těžba pro potřeby karlovarských porcelánek. Nyní se k výrobě porcelánu používá bílošedý křemenný písek vzniklý rozpadem smrčinské žuly z ložiska Velký Luh.